PAVLÍNA JANA LÖRINCZOVÁ

The intention of the installation was to continue in the ancient tradition of covering the altar image during Lent, but in a contemporary, new way. I conceived of the Lenten cloth as a painting canvas.
I stretched unprimed linen canvas onto a wooden frame and painted it with water only, without pigment.
I created six motifs related to the liturgical texts of the six Sundays in Lent. I saw painting with water in the context of Christian symbolism, but at the same time I understood it as the materialisation of Lent through painting: by avoiding colour and permanency.

Curatorial text _CZ
Zvyk zahalovat v postní době relikvie, kříže a obrazy plátnem má kořeny už v 1. tisíciletí, v novověku však v některých formách a v některých oblastech ustoupil, i zcela zanikl. V současné obnově této tradice (u nás jsou známé realizace Norberta Schmidta nebo Patrika Hábla) je patrný dvojí přístup: Můžeme se setkat s plátnem nijak nezdobeným, jaké se používalo i v raném středověku. „Půst očí“, který se dnes týká především pohledu na oltářní obraz, zahrnoval původně také upuštění od účasti na posvátném dění u oltáře, plátnem byl oddělen celý oltářní prostor, takže na něj věřící z lodi neviděli. Zahalení též poukazovalo na skrytost Kristova božství v pašijovém týdnu – Ježíš trpí a umírá zcela jako člověk, dokud nevstane z mrtvých zcela jako Bůh.

Přibližně ve 12. století začalo být toto poselství vyjadřováno názorněji, postní plátna se stala předmětem výtvarného uchopení. Námětem bývalo vyvrcholení dějin spásy (jejichž ztvárnění mohlo ve větší či menší šíři hlavní téma doprovázet) v Kristově utrpení a smrti. Postní plátno se tedy stává prostředkem zaměření pozornosti věřících a s tímto pojetím se častěji setkáváme i dnes. Také v šestici postních pláten, která pro šest postních nedělí ve velešínském kostele postupně vytvoří malířka Pavlína Lörinczová.

Jejich motivy nenásilně směřují naši pozornost k jednotlivým čtením cyklu A, zároveň však jdou i cestou umenšení a zřeknutí se – na holém, neupraveném malířském plátně napjatém na rámu budou namalovány pouze vodou a zakrátko zmizí. Malířka i přihlížející se vzdávají obvyklých prostředků, jimiž je malba tvořena a působí – barvy a trvalosti. Spojení malířského a postního plátna upozorňuje na důvod odříkání a současně se samo odříká. Připomíná tak smysl postu, který se naplňuje duší stejně jako tělem.

Lucie Rohanová, kurátorka výstavy curatorial text _CZ